Ivo Toman: Nesouhlasím s tím, že člověk má všechno zkusit

Účast na konferenci Colors of Finance přináši vždy řadu zajímavých možností setkat se s lidmi, kteří jsou ve veřejném prostoru známí a ve svém životě dokázali najít to, co je baví, a jsou úspěšní. Ne každý den se vám podaří na takové lidi narazit. Ivo Toman, uznávaný školitel osobního rozvoje a autor řady knih, jednou z takových osobností bezesporu je.

--- Vojtěch Koňařík, Sokolská33

Věnujete se osobnímu rozvoji lidí. Proč jste se tak rozhodl a co vás k tomu vedlo?

Protože jsem zjistil, že mi to jde. To už jste slyšel, že jsem byl dřevař a to mi nešlo? Tak jsem zjistil, že tohle mi jde, tak proto. Dělám to, co je přínosné pro mě a pro lidi.

 

Setkal jste se už s mnoha lidmi. Aplikujete na každého stejný klíč nebo algoritmus, nebo se ten přístup v tomto ohledu vždycky liší?

Ne, to nejde, a přesně tak. Žena je jiná než muž, jiný temperament, věk, zkušenosti, nejde jen o jeden přístup.

 

Jak se mezi jednotlivými segmenty lidí liší určité typy problémů a schopnost se s nimi vypořádávat, ať už jde o rozdíly věku, povolání, pohlaví atd.?

Tak v prvé řadě určitě v IQ, vezměte si lékaře a zedníky, je tam rozdíl, to je první věc. Pak lidi, co jsou na prodej založení, jsou taky jiní než třeba konstruktéři. Jsou obrovské rozdíly v lidech, obrovské rozdíly v temperamentech i v práci. Dokonce bych řekl, že i v tom, jestli žijí na vesnici, nebo městě, myslím si, že je v tom velký rozdíl. Nevím, jak na to jednoduše odpovědět, to se asi nedá.

 

Aby mohl být člověk úspěšný, musí se holt spálit a občas své hodnoty přehodnotit nebo obejít.

No, já myslím, že člověk, aby byl úspěšný, se nemusí spálit. Je lepší se poučit z chyb druhých než ze svých, ale pravda je, že spousta lidí je nepoučitelných. Dělají tak dlouho, až se spálí. Já se už dneska držím toho názoru, že nemusím všechno zažít, hlavně ty negativní věci, je lepší se poučit, a být tak trošičku paranoidní a vyhýbat se těm problémům. Nesouhlasím s tím, že člověk má všechno zkusit.

 

Kde chybí u lidí nejvíce motivace a proč?

No, chybí v nich. Já věřím, že motivace je druh talentu, buď se s ní narodíte, nebo ji nemáte. Takže proč, protože to je druh talentu, protože ho nemáte. Jako talent na sport, buď máte talent na sport, nebo ho nemáte, stejně tak motivaci vnitřní, tu posedlost, co vás někam žene, buďto ji máte, nebo nemáte.

„Já věřím, že motivace je druh talentu…“

Máte i zahraniční zkušenosti? Liší se způsob chování a vypořádávání se s problémy, včetně způsobů přistupování, u lidí z jiných států od lidí u nás?

No, já jsem to zahraničí jezdil jenom občas. Byl jsem v Německu, Itálii, Maďarsku, Slovensku a neviděl jsem zásadní rozdíly v jejich povahových vlastnostech. Určitě byly rozdíly v těch kulturách, na co dbali důraz, ale z hlediska povahových vlastností si myslím, že ne, že to rozdíl není.

Jste něco jako určitý druh firemního psychologa. Jak na vás vaše činnost působí a kde hledáte odpočinek a sbíráte energii?

No spím, ne? (úsměv) Odpočívám tak, že si beru knížku, takže jsem furt v práci, že jo. Někdy čtu beletrii, někdy o podnikání, snažím se sportovat až hodinu denně, což se mi moc často nedaří, a tak třikrát týdně se mi to zadaří.

Štítky

Úvodní článek

Související články

Vladimír Lazecký: Pokud svým klientům posíláte e-mailem cokoli, co byste nenapsali na pohlednici, zašifrujte to.

rozhovory / / 12. 08. 2020

Petr Mára: peníze jsou pro mě prostředek jak dělat věci, které chci nebo potřebuju dělat

rozhovory / / 14. 08. 2020